6. TŘÍDA Hejcmanová Eva, Holáňová Sylvie

Transcrição

6. TŘÍDA
Hejcmanová Eva, Holáňová Sylvie
1997/1998
PASPORTIZACE TŘÍDY
Pro výzkum, jehož cílem měla být seminární práce zabývající se herní „zdatností“
dnešních školáků, jsme si vybraly 6. A třídu, která má specifickou polohu v porovnání s
ostatními učebnami. Nachází se v zadní části bočního křídla školy a od společných prostor je
oddělena menší místností, která je vybavena knihovničkou a křesly, a je určena k relaxaci o
přestávkách.
Do třídy chodí v současné době 24 žáků; 14 chlapců a 10 dívek. Podle informace jednoho
z chlapců je kolektiv rozdělen do dvou part. První „rváčská“ je tvořena žáky spíše fyzicky
zdatnějšími a jejich kamarády. V této skupině najdeme i žáka, který má jako jediný ve třídě
dvojku z chování. Druhou partu nazývá „hodnější“ a patří do ní především osoby, které se
starají o vydávání časopisu (tedy i dívky a on sám se do ní zařazuje).
Větší část třídy spolu pokračuje již od 1. třídy. Na prvním stupni přestoupilo 5 dětí,
hlavním důvodem bylo stěhování dotyčných rodin do Prahy.
Podle hodnocení několika žáků měli na prvním stupni velmi hodnou a dobrou učitelku,
kterou měly všechny děti rády. Díky tomu byla vždy A třída početnější než B třída. Na
začátku šesté třídy přibyli další tři žáci: jeden chlapec, který se přistěhoval z Francie a ze
začátku měl vážné problémy s českým jazykem, téměř ničemu nerozuměl, a dva chlapci po
přestěhovaní do centra Prahy.
S přechodem na druhý stupeň, tedy do 6. třídy, si museli zvykat na novou paní učitelku
třídní, která je učí dějepis a zeměpis a spolupracuje s nimi na přípravě třídního časopisu. O
profesní orientaci třídní učitelky svědčí i výzdoba třídy. Na stěnách visí obrázky českých a
moravských měst, strany z kalendáře, které zachycují hrady a pohoří. Velkou část stěn
zaplňují nástěnné mapy zachycující dějiny Evropy a Českého státu.
Ze sociometrického výzkumu vyplynulo, že nejoblíbenějším spoluhráčem je Jirka. Po něm
pak Andrej a Jan. Z dívek Bára, Iva a Karolína. Základní otázku jsme položili takto:
„Představ si, že jsi Robinsonem. Koho by jsi na pustém ostrově nejraději uviděl jako svého
Pátka?“ Škálou od -2 do 2 pak měli svým spolužákům přiřadit hodnotu podle míry ochoty
strávit s nimi společný čas nad hrou.
Dříve, než jsme začaly výzkum ve třídě, chtěly jsme znát názor třídní učitelky, abychom
zjistily, jak odpovídá její představa o herním folklóru realitě.
Rozhovor:
Ot.: Od kdy jste třídní učitelkou současné 6. A třídy?
Odp.: Od začátku šesté třídy. Žáky však znám poměrně dobře, byla jsem s nimi již 3x na
škole v přírodě.
Ot.: Jak se vám jeví kolektiv této třídy?
Odp.: Zatím jsou stmelení, žádné dítě není mimo kolektiv. Do budoucna však očekávám
změny ve vztazích, doprovázené postupným rozpadem na menší skupiny. Třída se mi jeví
jako živá a neklidná. Vyslovení rošťáci zde nejsou, i když vyrušování je na denním pořádku.
Ot.: Co si myslíte o herním folklóru vaší třídy?
Odp.: Při výuce svých předmětů na ně kladu velké nároky, takže mám pocit, že na hraní
při vyučování nemají čas. O přestávkách se často honí a vybíhají ze třídy. Někteří učitelé si
stěžují na jejich hlučnost.
Dříve, než vám podáme seznam her, chtěly bychom si nejdříve objasnit, co to ta hra
vlastně je.
Co je to vlastně hra
Hra - kolikrát jsme to slovo v životě už slyšeli - „Hraj si a nezlob“, „Pojď si se mnou
hrát“... a přece to není nic víc než tři za sebou poskládaná písmenka: „H“ - „R“ - „A“. Při
snaze vyslovit toto kraťoučké slovo se mnozí cizinci prapodivně klátí, prohýbají a potí. „H“
totiž není jejich silná stránka, ale smyslu slova „hra“, zdá se, že všichni snadno rozumí.
Vždyť jsme si všichni alespoň někdy hráli nebo hru určitě někde viděli.
V českém jazyce se setkáváme se slovem hra a podobnými výrazy hodně často: hra, hrát
něco, hrát si, hravost, hravě, hravý, hraný, hrátky, herec, herečka, což svědčí o tom, jak
důležitým fenoménem pro nás hra je.
Při hledání významu slova „hra“ jsme se pídily po rozmanitých slovnících, encyklopediích
a dalších publikacích různého data. Zajímavou zkušenost jsme nabyly v Jungmannově
Slovníku česko - německém, ve kterém se již v roce 1835 rozlišovalo více než 20 typů her
(např. Hry dětinné, hry w karty, hry w kuželky, hry na mjč, hry na babku, hra náhodným
metýnym wedená, hra na mžitek... - viz příloha seminární práce). Hra zde byla definována
jako „kratochwilná zábawka“. Tedy jakási činnost, kterou člověk s potěšením vykonával. Jak
jsme viděly, již v 19. století se nabízela velká škála her - od dětských her přes sportovní hry,
honičky, stolní hry až po divadelní hry.
Jaké jsou vlastně hranice „hry“, když se pod ní schová taková rozmanitost aktivit jako
divadelní, sportovní...? Hledaly jsme možná synonyma pro slovo „hra“ a doufaly, že se nám
tak více ozřejmí, co se pod tímto slovem skrývá. Hra může být zábava, např. společenská hra,
ale také soutěž (závody). Někdy je důležitá souhra, jindy jde o výkon (v herectví). Hra může
být pohrávání si s něčím (např. hazard) nebo také vyluzování tónů či melodie na nějaký
nástroj (nejlépe hudební, možno i jiné). Slovo hra lze nahradit i slovem „kus“ v případě
divadelní aktivity. Je tedy hrou každá společenská činnost, soutěž, souhra, výkon, kus a
vyluzování jakýchkoliv tónů? Určitě ne. Hru si člověk hraje rád a s opravdovou vážností se
pouští do jednotlivých interakcí se spoluhráči a doslova se do ní vžívá. Opakem hry je
skutečnost, ale ne vážnost, jak si mnozí myslí. Dítě, které si hraje, bere svoji hru smrtelně
vážně, avšak i přes své afektivní obsazení rozlišuje velmi dobře svět hry od skutečnosti a
svoje vyfantazírované předměty a vztahy opírá o hmatatelné a viditelné věci světa
skutečného. Do hry nelze nikoho nutit, pak by se totiž ze hry mohla stát práce, která postrádá
zábavu a nepřináší žádné uspokojení. Pro hru je typické, že se uskutečňuje ve zvlášť určeném
čase a v prostoru vymezeném např. zvonkem, píšťalkou, bílou čarou či oponou. Hra probíhá
podle určitých pravidel, čímž se výrazně odlišuje od skutečného života. Možnosti ve hře jsou
tedy daleko omezenější než ve skutečném životě, zároveň však přehlednější a tím umožňující
snadnější dodržování spravedlnosti mezi hráči. Hra je neproduktivní, tzn. nevytváří žádné
majetky, a na rozdíl od práce má hra smysl sama v sobě.
Význam hry tkví v ní samé, v tom, co poskytuje hráči, v tom, že dává člověku možnost
vyjádřit se a projevit sílu, důvtip, odvahu, vytrvalost, fantazii, tvůrčí schopnosti, veselost,
estetické cítění apod. Hra poskytuje člověku možnost sebeuplatnění, čímž přináší radost a
uspokojení, jež jsou základním a nejvýznačnějším rysem hry.
Hře přiznáváme větší či menší význam v chování a prožívání podle druhu hry, věkového,
osobnostního a sociálního kontextu. Hra má také preventivní význam, představuje způsob
sebevyjádření a projev dobré vůle, bere na sebe formu jinak zakázané agresivity.
Hra je nutností, nikoli zbytečným přepychem. „Moralisté před ní vždycky varovali a
pokládali ji za maření času, ale normální lidé je kupodivu neposlouchali a vášnivě rádi hráli.
Děti jako dospělí. Ani ti nejhorší diktátoři si nedovolili jim tuhle zábavu vzít a naopak věděli,
že vedle chleba je to jediné, co lid nutně potřebuje, aby byl v zemi klid.“ (Sokol 1999)
SEZNAM HER
Stolní hry
a) počítačové hry:
- game boy
- pinball
- NHL ´98
- WORMS
b) karetní hry:
- kanasta
- prší
- oko bere 21
- žolíky
- záchod / „hajzl“
c) deskové hry:
- člověče nezlob se
- šachy
- dáma
d) speciální deskové hry
-piškvorky
- židi
- lodní bitvy
- cesta
e) speciální stolní hry
- stolní hokej
- šlapačky na prsty
Mimostolní hry (pro hru není nutná stolní plocha)
a) nepohybové
slovní:
- prstová abeceda
- slovní fotbal se jmény hokejistů
- odchytávání psaníček
- loga
- tichá pošta
- předvídání budoucnosti
humorné:
- flaška
- největší buzna
destruktivní:
- vytahování gum z křesla
- křída
- zabodávání kružítka
b) pohybové
míčové:
- basketbal
- vybíjená
- ragby
- fotbal
- hakisák
silové:
- přetahování
- přetahování lavic
- přetahování ve třech
- šťouchaná lokty
- wrestling
- páka
s výbojným kontextem:
- dýchaná
- narkóza
- virus (kulhavikovina, kuncovina, petrovina, HIV)
- šlohaná
- lekaná
- flusačky
- šlehaná
- plácaná
Hry v přírodě (popř. v tělocvičně, na hřišti)
- skoky do sena
- hledání granátů
- mrazík
- král vysílá své vojsko
- světlušky
- šlapačky
Klasifikační měřítko
Klasifikaci her jsme vytvořily podle základního ukazatele: stolní plochy, podle níž jsme
vytvořily dvě velké skupiny - stolní hry a mimostolní hry. Do nich jsme zařadily menší
podskupiny rozdělené podle pomůcky, či předmětu který je pro danou hru určující.
První velká skupina her, stolní, je rozdělena do pěti skupin, jejichž charakteristiky jsou
následující:
Do počítačových her jsme zařadily jen ty hry, které se ve třídě vyskytují s nejvyšší
frekvencí. Dnešní trh nabízí takové nepřeberné množství počítačových her, že jejich seznamu
a následnému popisu by se mohla věnovat zvláštní dokumentová práce.
Karetní hry mají běžná, všem známá pravidla. Jejich popisu jsme nevěnovaly zvýšenou
pozornost. Je tedy stručný a jednoduchý.
Deskové hry jsou ty, které lze hrát jen s herním plánem ve formě desky. Jde o takové
deskové hry, u kterých je nutno herní plán zakoupit v obchodě spolu s pravidly hry,
popřípadě figurkami či kostkami. Pravidla hry jsou přiložena u herního plánu. Jelikož jsme
při pozorování těchto her nezaznamenali žádnou význačnou změnu, nezdržovaly jsme se
jejich popisem. Zajímavá je skutečnost, že mnohé děti se s psanou podobou plánu nesetkaly a
převzaly pravidla hry od starší generace. Nesrovnalosti, které se vyskytly při hře mezi hráči,
byly zkorigovány právě podle herního plánu dané hry (např. „Člověče nezlob se“).
Speciální deskové hry jsou specifické tím, že herní plán se vyrábí vlastnoručně z papíru
nebo jiného vhodného materiálu. Figurky jsou nahrazeny čímkoli použitelným pro hru a mezi
nejčastější pomůcky spadají psací potřeby a papír.
Kategorie speciální stolní hry jsme připravily pro hry, u kterých je stůl variabilní
podmínkou a může být nahrazen čímkoli, co poskytuje rovnou plochu pro hru (podlaha,
postel, židle, okno).
Mimostolní hry, jako druhou základní skupinu, jsme rozdělily do dvou proudů: a)
nepohybové, b) pohybové.
Mimostolní nepohybové dále na slovní, pro které je slovo psané nebo řečené objektem
hry, humorné, jejichž cílem je co největší pobavení okolí a destruktivní u nichž dochází ve
většině případů ke zničení používaného předmětu, nebo předmětů nacházejících se v
bezprostřední blízkosti.
Mimostolní pohybové hry jsme rozčlenily do tří subkategorií: míčové, silové a s výbojným
kontextem.
Míčové podle míče, který je k naplnění hry nezbytný (někdy bývá nahrazen zástupnými
předměty, např. bačkorou, zmačkaným listem ze sešitu apod.).
U silových je důležité množství síly, kterou je nutné vynaložit k poražení soupeře či
překonání daného cíle, pro hry s výbojným kontextem je charakteristická určitá dávka
agresivity, která způsobuje soupeři menší či větší újmu zdravotní, duševní nebo materiální.
Jako zvláštní skupinu her jsme zařadily hry v přírodě. Jsou to hry, které hrají především na
škole v přírodě, protože bývají náročné nejen na čas, ale i na prostor a předměty, které se při
hře používají (kameny, seno, skály...). S některými z nich bychom se mohly setkat v
tělocvičně, či na hřišti, například v hodinách tělesné výchovy.
POPIS HER
Basketbal
Mimostolní, pohybová, míčová hra. Standardní pravidla.
Cesta
Stolní, speciální desková hra.
Počet hráčů: 2
Pohlaví: kluci, holky
Prostředí: třída, chodba
Pomůcky: tužka, papír
V této hře se jedná o tužkový závod po co nejklikatější cestě. Jeden z hráčů nejprve
nakreslí na papír cestu s co možná největším počtem zatáček (nemusí být pravidlem) a
viditelně na ni označí startovací a cílovou čáru. Délka cesty je dána rozměrem papírové
plochy. Poté se hráči chopí tužky různých barev nebo jiné psací potřeby (její výběr je jeden z
rozhodujících momentů pro rychlost posunu po vyznačené trase - fix bývá obvykle pomalejší
než pero), položí její hrot na startovací čáru a uchopí ji tak, aby se jí dotýkali pouze
ukazováčkem na opačném konci. Začínající hráč (byl zvolen při losování „Kámen, nůžky,
papír“) se snaží směrem k cíli udělat tužkou, co nejdelší stopu, jejíž konec se označí tečkou.
Pokud stopa po tužce vybočuje z cesty, pokračuje hráč v příštím kole z okraje cesty, z místa,
kde stopa před tím cestu opustila. Vyhrává ten, který se jako první dostává do cíle.
Člověče, nezlob se
Stolní, desková hra. Viz herní plán.
Dáma
Stolní, desková hra. Viz herní plán.
Dýchaná
Hra mimostolní, pohybová, s výbojným kontextem.
Počet hráčů: neomezený
Prostředí: kdekoli
Pomůcky: potraviny dráždící čichové buňky
Cílem této hry je pobavení se nad reakcí spolužáka, kterému dýchnete do obličeje po té, co
sníte něco opravdu „smradlavého“.
Flaška
Mimostolní, nepohybová, humorná hra.
Pomůcky: flaška, rovná plocha
Hra začíná roztočením sklenice, nebo předmětu, který je schopen splnit stejný účel. Hráči
sedí v kruhu kolem tohoto předmětu (flašky) a s napětím očekávají na koho ukáže předem
domluvená směrovka. Hráč, na kterého prostřednictvím tohoto postupu padne los, si může
vybrat ze dvou odpovědí: 1. „Dávám fant.“ nebo 2. „Pokračuji ve hře.“ V případě, že si hráč
zvolí odpověď číslo 1 je povinen propůjčit hráčské společnosti jednu z věcí, kterou má právě
na sobě. Odpověď číslo 2 znamená, že hráč je povinen splnit úkol, na kterém se domluví
zbývající hráči, aniž by vyvolený hráč tušil, co ho čeká. Pokud však není ochoten úkol splnit,
vypadává ze hry. Hra končí tehdy, když se prostorem pronese: „flaška“. Tzn. že v hráčské
společnosti se objevil někdo, kdo již není ochoten vzdát se jakékoli části svého oděvu. Po
skončení hry jsou navráceny jednotlivé části oblečení.
Flusačky
Počet hráčů: 2 - 6
Pohlaví: kluci
Pomůcky: flusačka, malé fazolky
Flusačky je hra se specifickými pravidly, které vytvořilo pár chlapců. Základní pomůckou
ke hře jsou vlastnoručně vyrobené flusačky, kterým se podle odborné terminologie chlapců
říká „brokovnice“. Při menším počtu hráčů funguje každý z nich jako samostatná jednotka.
Pokud je hráčů více, vytváří se týmy po dvou. Vítězným týmem se stává ten, který má
minimální ztrátu na životech a zničil co nejvíce protihráčů zásahem fazolky vystřelené z
„brokovnice“.
Fotbal
Mimostolní, pohybová, míčová hra.
Standardní pravidla (míč bývá nahrazen bačkorou, víčkem od láhve apod.).
Game boy
Stolní počítačová hra.
Počet hráčů: 1
Pohlaví: kluci
Pomůcky: game boy (disketa)
Game boy je jedna z nekonečného množství počítačových her, které se dětem dostávají do
rukou. Game boy je typ kapesního počítače. Aby jste si na něm mohli zahrát hru, potřebujete
mít disketu, na které jí najdete. Typ hry závisí na vložené disketě. V Game boy tedy nejde ani
tak o hru, jako spíše o určitý typ počítače, na kterém můžete hrát jen určitý typ her.
Hakisák
Počet hráčů: 2 a více
Prostředí: ve třídě, na chodbě, před školou...
Pomůcky: hakisák (měkký míček, který bývá vyplněn rýží)
a) Hráči si hakisák vzájemně přihrávají, každý se ho snaží zachytit pomocí nohou, těla
nebo hlavy (ne rukama) a nahrát někomu dalšímu.
b) „Nožičky“
Hráči se postaví do kola a snaží se plnit úkoly, které se s každým novým kolem stupňují;
kdo to nezvládne, vypadává. Např. v prvním kole si každý musí jedenkrát hakisák vykopnout
a chytit ho zase nohou (tzn. přihrát si). Ve druhém kole již dvakrát atd.
Hledání granátu
Hra v přírodě.
Prostředí: v přírodě
Pomůcky: žádné
Obdobně jako hra předchozí i tato se hraje v přírodě. Jejím cílem je v určeném časovém
limitu najít co nejvíce granátů, které před tím jeden z vybraných hráčů rozmístil po
vymezeném prostoru (část lesa, louka). Tento hráč se hledání neúčastní, přebírá úlohu
rozhodčího, který v závěru hry počítá množství nalezených kamenů jednotlivým hráčům.
Vítězem se stává hráč s nejvyšším počtem kamenů.
Kanasta
Stolní, karetní hra.
Pomůcky: základní balíček karet
Každý z hráčů obdrží 15 karet a rozdávající hráč 14 z celkového množství 102 karet.
Zbylé karty se položí na stůl jako „základní balík“. Hráči si katry seřadí a při každém kole
jednu kartu, nevyhovující, nepotřebnou, vyhodí do kopky a nabírají novou ze „základního
balíku“. Hráči se snaží vyložit „kanastu“, což je označení pro sedm stejných karet, tzn. sedm
osmiček, králů. Vyhrává ten hráč, který má nejvíce kanast. Pozn. při kanastě má dvojka
funkci žolíka.
Král vysílá své vojsko
Hra v přírodě.
Počet hráčů: min. 6, lepší vyšší, v sudém počtu
Prostředí: tělocvična, hřiště, louka
Pomůcky: žádné
Hráči se rozdělí do dvou silově vyrovnaných družstev a zvolí si svého kapitána (hlavu
skupiny), který určuje, kdo bude vyslán k druhému vojsku (skupině). Hráči vytvoří dvě řady
vzdálené od sebe alespoň pět metrů, a to tak, že v rámci jednoho vojska stojí hráči vedle sebe.
Obě družstva jsou postavena tak, že na sebe hráči a protihráči navzájem vidí. Pak se kapitáni
dohodnou, kdo bude začínat s vysíláním zástupců ze svého vojska. Domluva probíhá buď
ústně nebo losem („Kámen, nůžky, papír“). Hra začíná tím, že kapitán vyšle jednoho
zástupce, který má za úkol přivést jednoho zajatce z druhého vojska. Vyslaný hráč dojde k
druhému vojsku, jehož vojáci mají předpažené ruce s otevřenou dlaní a očekávají koho z nich
vyslaný hráč plácne do dlaně. Ten musí co nejrychleji vyběhnout a chytnout toho, kdo ho
plácl, dokud nezaběhne do svého vojska. Jestliže se mu to nepodaří, patří do družstva
vysílaného hráče. Jestliže se mu vysílaného hráče podaří chytit, získává nového hráče pro své
vojsko. Následuje volba zástupce z druhého vojska. To vše se opakuje. (Vysláni mohou být i
kapitáni.) Hra končí tím, že jedno vojsko bude zcela „prázdné“ nebo bývá ukončena časovým
limitem (např. při rozvleklosti hry se kapitáni domluví na tom, že se bude ještě pět minut hrát
a pak se sečte, kde je více hráčů, to vojsko vyhrává).
Křída
Mimostolní, nepohybová, destruktivní.
Počet hráčů: optimální mezi 2 - 4
Pohlaví: kluci
Prostředí: třída
Pomůcky: křída
Hráči, kteří se domluví na této hře nejprve zabaví školní křídu. Pak se ji snaží na stupínku
před tabulí rozšlapat a rozdrtit co nejdokonaleji. Následně ji navlhčí vodou. Tento postup se
děje většinou za stavu 0 žáků ve třídě. A stejně jako v předešlé hře i v této je cílem pobavit se
na úkor oběti, která ve většině případů na tomto povrchu uklouzne a spadne.
Lekaná
Prostředí: třída, šatna
Pomůcky: objekty zcizené během hry
V této hře se nenápadně ukradne jednomu žákovi, nejlépe dívce, nějaký předmět, který
bude potřebovat (penál, sešit, bačkory, batoh, bunda) a umístí se buď tak vysoko, že na něj
dotyčný nedosáhne (vrchní klička u okna, na rozhlas,...) nebo tak, aby vyvolal úzkost, že o
něj přijde (okraj venkovního parapetu, stříška přilehlé budovy apod.). Posléze se někdo z
hráčů s nevinnou tváři obrátí na dotyčného a poprosí o půjčení. Díky této prosbě dotyčný
zjistí, že mu věc chybí a je zmatený, začne ji hledat. Ostatní hráči s napětím čekají na jeho
reakci. Když dotyčný zjistí, kde se jeho předmět nachází, zděsí se a právě míra úleku je
předmětem pobavení v této hře.
Lodní bitvy
Stolní, speciální, desková hra.
Počet hráčů: 2
Pomůcky: čtverečkovaný papír, psací potřeby
V této hře si hráči vytvoří na papíře dva čtverce o rozměru 10 x 10 čtverečků. Svislé si
označí čísly (1 - 10), vodorovné písmenky jdoucí v abecedním pořádku. Hráči mají k
dispozici 10 lodí: 4 čluny (zabarvený jeden čtvereček), 3 parníky (dva čtverečky), 2
dvojstěžníky (tři čtverečky) a kapitánskou loď (čtyři čtverečky). Tyto lodě libovolně umístí
do jednoho čtverce. Druhý čtverec slouží k zapisování použitých tahů a ztrát protihráče. Hra
poté probíhá tak, že hráči střídavě uvádí předpokládanou polohu lodě svého protihráče
pomocí označených sloupců a řádků způsobem: „Mířím na A / 10.“ Protihráč zkontroluje toto
pole na čtverci se svými loděmi. V tomto okamžiku mohou nastat tři možnosti: 1. „Zásah“,
pokud v poli řečeném spoluhráčem se nachází má loď; v tomto případě však nemusí být
zničena celá loď, protihráč musí uhádnout všechna pole lodi, aby ji mohl označit za
potopenou. 2. „Beze ztrát (voda)“, pokud spoluhráč označil pole, ve kterém se nenachází
žádná loď. 3. „Výbuch“, pokud bylo označeno pole sousedící s „lodí“. Bitvu vyhrává ten
hráč, který první potopí všechny lodě protihráče.
Loga
Mimostolní, nepohybová, slovní hra
Pomůcky: papír, psací potřeby
Tato hra je velice náročná na fantazii. Hráči se snaží vytvořit co nejoriginálnější logo,
nejčastěji pro hokejové týmy. Po jejich dokončení si tvůrci sednou dohromady a snaží se
hodnotit vzájemně svá díla.
Mrazík
Hra v přírodě.
Pomůcky: žádné
Před hrou se stanoví rozsah pole, kam až se smí, a vybere se jeden hráč, který bude
Mrazíkem. Ten pak honí ostatní hráče. Jedná se o obdobu hry Na babu s tím rozdílem, že
honičem (Mrazíkem) zůstává dotyčný po celou dobu hry. Jeho úkolem je „zmrazit“ všechny
ostatní, co nejrychleji. „Zmrazení“ se děje tak, že Mrazík plácne do jakékoli části těla někoho
z ostatních hráčů a ten musí na místě ztuhnout a již se nesmí hýbat. Má však ještě šanci, že ho
někdo z ostatních hráčů, kteří nejsou zmrazeni, zachrání tím, že mu podleze pod nohama. Pak
může znovu utíkat. Hra končí bud tím, že se Mrazíkovi podaří zmrazit všechny hráče nebo
může být Mrazík také vystřídán. Někdy je do hry přidán ještě jeden Mrazík.
Narkóza
Pomůcky: zapáchající bačkory
Tato hra je velice podobná té předchozí, pouze s tím rozdílem, že zapáchající jídlo je
nahrazeno bačkorou, která je již značně „ochozená“, a náhodnou oběť přidržují další
spoluhráči, aby jí mohli u nosu držet obuv, která je po delším nošení již také ne příliš voňavá.
Největší buzna
Pomůcky: žádné
Hra s tímto neobvyklým názvem znamená, že se členové třídy od prvního setkání s
kýmkoli, ve škole pozorují a zaznamenávají nezávazně, kdo by mohl být největší buznou
tohoto dne. Na konci vyučování třídní jedinec vykřikne: „Ten, či onen je největší buzna,
protože řekl ono a ono.“ Jiný hráč řekne: „Ne, největší buzna je tento, protože řekl ono a ono,
a to je mnohem horší.“ Takto padne ještě pár dalších návrhů. Vyhrává ten výrok, který byl
hlasováním právě přítomných vybrán jako nejhorší „buznovina“ a ten, kdo ho vyřkl za
největší „buznu“.
NHL ´98
Stolní, počítačová hra.
Počet hráčů: 1
Pohlaví: kluci
Prostředí: místnost
Pomůcky: počítač
Již podle názvu je možné odhadnout, že jde o hru, která simuluje NHL tohoto roku. Hráč,
jehož soupeřem je počítač, si nadefinuje všechny kategorie pro svůj vybraný tým. Poté
dochází k věrohodnému hokejovému zápasu, který ovládá z klávesnice.
Odchytávání „psaníček“
Mimostolní, nepohybová, slovní hra.
Pohlaví: kluci
Pomůcky: napsaná psaníčka
Na začátku neoblíbené hodiny jakými jsou matematika, chemie, fyzika se vykřikne:
„Psaníčka!“ Pro zasvěcené je to signál k akci, kterou představuje napsaní psaníčka s co
nejžádanějším obsahem. Toto psaníčko pak odeslat a snažit se zachytit psaníčka ostatních
účastníků hry. Cílem je odchytnout co nejvíce psaníček během vyučovací hodiny, která se
dostanou do pozornosti zorného pole hráče. Psaníčka jsou hodnocena podle obsahu, který má
být co nejtajnější, tedy nejžádanější. Tzn. nejpikantnější pomluva, zjištění tajné schůzky atd.
Oko bere 21
Pohlaví: kluci
Pomůcky: balíček vybraných karet
V této karetní hře figuruje jeden rozdávající, max. 4 hráči a balíček 32 karet, tzn. že se ze
základního balíku vyberou jen karty od sedmičky nahoru. Tento balíček karet pak rozdávající
pečlivě zamíchá a každému z hráčů rozdá tři karty. Ti si je prohlédnou. V případě, že součet
karet je menší než 21 může hráč požádat rozdávajícího o další kartu, která je hodnotově
nízká, pak může hráč po zvážení požádat o kartu další a tak opakovaně do momentu, kdy
součet všech karet je buď menší než 21, ale hráč již nechce riskovat, nebo dosahuje přesně
21. Až skončí všichni hráči s lízáním karet, porovnají se součty. Vyhrává ten, který má součet
21 nebo se k němu blíží nejvíce.
Hodnotový žebříček karet: „7“ - „10“ = po jednom bodu; „Junák“, „Dáma“, „Král“ = po
deseti bodech; „Eso“ = jedenáct bodů.
Páka
Mimostolní, pohybová, silová hra.
Počet hráčů: 2
Pomůcky: žádné
Páka je silová hra při níž se její účastníci nejprve domluví na „ruce“, kterou se budou
přetahovat. Poté zasednou naproti sobě, opřou se loktem o lavici a chytnou se v pěst.
Rozhodčí zahájí přetahování mávnutím ruky. Zvítězí ten, který dostane soupeřovu ruku na
lavici jako první.
Piškvorky
Počet hráčů: 2
Na začátku hry si každý z hráčů zvolí zda jeho symbolem bude kolečko nebo křížek (příp.
se dohodou na barvě tužky). Hráči se poté střídavě snaží umístit svůj symbol do čtverečku na
papíře tak, aby si co nejdříve vytvořili řadu s pěti symboly v jakémkoli směru. Zvýrazněná
řada pěti symbolů tedy patří vítěznému hráči.
Plácaná
Pohlaví: holky („grácie“ - vysvětlení viz hra „Šlapačky na prsty“)
Prostředí: ve třídě (na lavici)
Pomůcky: žádné
Hra začíná tím, že někdo položí svou dlaň na lavici a další hráč se přidá tak, že svoji ruku
položí přesně na ruku předešlého hráče. Takto se pokračuje dále dokola, dokud všichni hráči
nemají obě ruce uvězněné ve sloupci rukou na lavici. Poté hráč, jehož ruka je ve sloupci
naspod, ji vytáhne a přiloží ji navrch sloupce atd. Hra se hraje tak dlouho, dokud se stavba
nerozboří nebo se hráči nezačnou nudit.
Prstová abeceda
Mimostolní, nepohybová, stolní hra.
Pohlaví: holky
Prostředí: kdekoli, především při hodinách ve třídě
Pomůcky: prsty
Hra se hraje často při hodinách, protože tam splňuje účel tajného dorozumívání. Tzn.
domluvit se na dálku pomocí písmen prstové abecedy tak, aby okolí a hlavně učitel nebyl
zvukem upozorněn na probíhající komunikaci a její obsah tak zůstal pokud možno utajen.
Znaky jsou vytvářeny pomocí polohy rukou a prstů, často připomínají tvary jednotlivých
písmen abecedy.
Prší
Prostředí: ve třídě, chodba, šatna
Pomůcky: balíček karet vhodný pro „Prší“
Některý z hráčů karty zamíchá a rozdá je po čtyřech všem účastníkům hry, tedy i sobě.
Doprostřed umístí zbytek karet, obrázkem dolů. Otočí hořejší kartu ze zbylého balíčku a
položí ji obrázkem nahoru vedle. Hráč po jeho levici má za úkol položit na ni jednu ze svých
karet, která bude stejná barvou nebo početně; příp. svrška (možno i jiné barvy), který může
změnit barvu. Poté následuje další hráč po jeho levici navazující na poslední položenou kartu.
Výjimku představuje karta eso, po které se hraje ob jednoho hráče. Jestliže někdo z hráčů
nemá v ruce požadovanou kartu, musí si líznout z balíčku a ve hře mezitím pokračuje další
hráč. Vyhrává ten, kdo se nejdříve zbaví všech karet.
Přetahování
Počet hráčů: 5 -10
Prostředí: v přírodě
Pomůcky: lano
Hráči se rozdělí na dvě stejně početné skupiny. Křídou se označí střed na podlaze i na
laně. Zvolený rozhodčí odstartuje přetahování. Předtím však musí dbát, aby označený střed
na laně byl ve stejné rovině se středem na podlaze a aby vzdálenost prvních hráčů v mužstvu
byla na každé straně jeden metr. Prohrává to mužstvo, jehož první člen v řadě se první dotkne
nohou středové čáry na podlaze.
Přetahování lavic
Počet hráčů: 2 - 4 (případně více, probíhá-li řetězová reakce v celé řadě)
Pomůcky: lavice
Hra se obvykle rozpoutává s koncem přestávky, kdy žáci zaujímají svá místa v lavicích a
připravují si pomůcky na hodinu. Cílem hry je přetlačení soupeře svou lavicí, příp. židlí tak,
aby dotyčný získal, co nejširší prostor kolem sebe, na úkor prostorových možností spolužáků
sedících před ním, případně za ním, kteří se omezení svého prostoru brání. Ubránit si svůj
prostor mohou dvěma způsoby: a) přesunutím lavice na původní místo b) může dojít k
řetězové reakci, pokud se pozornost hráče s omezeným prostorem obrátí na druhou stranu.
Hra bývá často ukončena příchodem vyučujícího do třídy, v některých případech jeho
napomenutím hrajících žáků.
Přetahování ve třech
Počet hráčů: 3
Pohlaví: holky (hlavně „grácie“)
Prostředí: ve třídě
Pomůcky: žádné
Na povel „3, 2, 1, teď!“ se hráči navzájem chytnou pravou rukou (případně všichni levou)
a snaží se přetáhnout ostatní ruce v páce k sobě.
Pinball
Počet hráčů: 1
Pohlaví: kluci
Cílem této počítačové hry je pomocí páček ovládaných z klávesnice dostat kuličku na
herním plánu do jeho nejvyšších vrstev, které jsou náležitě obodovány. Po dvaceti pokusech
hra končí a hráč je podle bodového zisku zapsán do seznamu hráčů. Cílem každého hráče je
dostat se v tomto seznamu na co nejvyšší příčku.
Ragby
Mimostolní, pohybová, míčová hra. Standardní pravidla.
Skoky do sena
Hra v přírodě.
Prostředí: kdekoli, kde je seno
Pomůcky: seno
Tato hra je typická pro školu v přírodě. Hráči si ze sena udělají nejprve malou kopku, jejíž
velikost se v jednotlivých kolech zvyšuje. Poté si určí délku rozběhu podle její výšky.
Úkolem každého hráče je dosáhnout kvalitou svého odrazu vrcholu kopky, a to tak, že se ho
musí dotknout tou částí těla, která je před zahájením hry vylosována. Hra končí po vyřazení
všech hráčů a vyhrává ten, který vypadl jako poslední.
Slovní fotbal se jmény hokejistů
Pohlaví: kluci
Prostředí: kdekoli, třída mimo vyučování
Pomůcky: tajná zásoba jmen hokejistů v hlavě, popř. na papíře
Hru začíná dobrovolník vyslovením jména hokejisty. Na poslední slabiku vymýšlí hráč za
ním jméno dalšího hokejisty tak, aby se shodovala poslední slabika předešlého jména s první
slabikou jména následujícího. Příjmení hokejisty může být použito pouze jednou. Hra
úspěšně pokračuje do té doby, než se zastaví u hráče, který nezná, nebo si nemůže
vzpomenout na jméno hokejisty, které by začínalo na poslední slabiku předcházejícího a ještě
nebylo vysloveno. Pokud si hráč nevzpomene po lhůtě jedné minuty vypadává ze hry. Konec
hry nastává v momentě, kdy zůstává jeden hráč.
Stolní hokej
Stolní, speciální stolní hra.
Počet hráčů: 2
Pohlaví: kluci
Pomůcky: lavice, předmět připomínající puk (např. víčko od láhve)
Varianta A - Hráči si na své straně lavice vytvoří branku (dva předměty ve vzdálenosti cca
15 cm), označí středovou čáru a „pukem“, který dostávají do pohybu pomocí prstů, se snaží
soupeři dát gól. Vyhrává ten hráč, který nastřílí za daný časový úsek (délka se určí před
zápasem) nejvíce gólů.
Varianta B - Obdoba varianty A s tím rozdílem, že se nevytváří branky na stole. Každý
hráč má na starosti polovinu stolu a musí se snažit zabránit tomu, aby puk z jeho poloviny
stolu nespadl na podlahu. Pokud se mu to nepodaří, dostává gól.
Světlušky
Hra v přírodě.
Prostředí: v přírodě - louka, tělocvična, hřiště
Pomůcky: baterka, lístečky se jménem
Nejvhodnějším prostředím pro tuto hru je louka, paseka ve večerních, v náročnějším
případě v nočních hodinách. Hráči ve svém kruhu určí světlušku, která dostane baterku.
Ostatní hráči si nachystají tři papírky se svým jménem a rozmístí se po předem vymezeném
prostoru. Světluška má za úkol pohybovat se v tomto prostoru a dávat o sobě vědět
posvícením baterky. Ostatní se snaží Světlušku chytit a předat jí svůj papírek se jménem. Po
dvaceti minutách se vyhlásí konec hry. Vyhrávají ti hráči, kteří chytili Světlušku třikrát a
nemají tudíž žádný papírek.
Šachy
Stolní, desková hra. Viz Herní plán.
Šlapačky
Hra v přírodě. Tato hra se vyskytuje také pod názvy: „skákaná“, „103 stop“ a „Šlapačko,
šlapačko uskoč“.
Pohlaví: obojí
Pomůcky: doporučuje se dobrá sportovní obuv, není však podmínkou
Pohybová hra vhodná kamkoli, kde je volná plocha na zemi pro tři hráče a více. Hra
začíná tím, že se všichni hráči postaví do kruhu a svoji jednu nohu dají doprostřed tak, že se
všichni dotýkají špičkou. Někdo z hráčů zavolá „Šlapačko, šlapačko uskoč!“ načež hráči
mohou uskočit stranou nebo zůstat na místě. Ten, kdo zůstal uprostřed, pokračuje ve hře.
Jeho snahou je šlápnout na někoho a tím ho připravit o jeden život. Může skočit třikrát za
sebou a ostatní protihráči smějí uhýbat pouze v tu chvíli, kdy on skáče, jinak jsou potrestáni
ztrátou života. Poté, co dotyčný hráč už doskákal, vybere dalšího skákajícího. Každý hráč má
3 životy a cílem je zůstat poslední.
Šlapačka na prsty
Stolní, speciální stolní hra.
Pohlaví: holky
Prostředí: ve třídě (na lavici)
Pomůcky: žádné
Touto hrou si některá děvčata zpříjemňují obzvláště nudné hodiny vyučování. Jedná se
hlavně o tři děvčata v předposlední a poslední lavici, která bývají mezi kluky přezdívaná
„grácie“ pro semknutost jejich skupinky a nadřazenost nad ostatními spolužáky. Dívka, která
sedí v předposlední lavici, se otočí dozadu, kde sedí její spolužačky. Na ploše její lavice hrají
šlapačky pomocí prstů (ukazováčku a prostředníčku). Každá ruka dívky zastupuje jednoho
hráče (prsty = nohy). Hra začíná tím, že se všichni hráči (tedy prostředníčci a ukazováčci)
postaví do kruhu a každý dá doprostřed jeden z dvojice prstů tak, aby se prsty dotýkali
uprostřed špičkou. Jeden z hráčů řekne „Šlapačko, šlapačko uskoč!“ a hráči uskočí nebo
zůstanou na místě. Dále hra pokračuje podle pravidel hry „Šlapačky“.
Šlehaná
Prostředí: třída, prostor před šatnou, tělocvična
Pomůcky: mokrý ručník
V této hře stojí na jedné straně pohlaví ženské a na druhé mužské. Mužské představuje
polovinu aktivní, která se baví na úkor poloviny ženské, která pasivně přijímá důsledky této
hry. Poté, co si chlapci navlhčí či přímo namočí ručníky, „vrhají“ se na dívky, které před nimi
zděšeně prchají, aby modřiny způsobené mokrým ručníkem, který je pro vyšší efekt zatočený
do ruličky, byly co nejmenší. Kluci mají jediný cíl, a to zešlehat co nejvíce holek, a čím je
jejich „vřískot“ hlasitější, tím je hra úspěšnější.
Šlohaná
Prostředí: třída, šatna
Pomůcky: objekty zcizené během hry
Během přestávky „šlohne“ jeden z hráčů někomu z lavice nějaký předmět (např. penál,
sešit) nenápadně i nápadně a začne provokovat „okradeného“: „Pojď si pro něj.“ Ten ho
obvykle začne honit s cílem získat svůj předmět zpět. Hra končí, když „zloděje“ chytí. (U
kluků obvykle následuje fyzická odplata - přidušení, svěračka, na lopatky...). Hra však může
nabýt na dynamičnosti tím, že zlodějíček hodí předmět někomu dalšímu, který s ním utíká
zase pryč. Nebo ho může hodit opět někomu jinému. Někdy hra skončí tím, že někdo z těch,
kteří chytili předmět, ho sami vrátí oloupenému. Někdy hra skončí zásahem učitele.
Šťouchaná lokty
Počet hráčů: 2
Prostředí: třída (v lavici)
Pomůcky: tvrdé lokty
Dvojice, která se rozhodne hrát tuto hru, se pevně zapře nohama za nohy židle. Cílem je
vyřadit ze hry svého protihráče úplným vytlačením z desky lavice pomocí loktů. Vítězem se
hráč stává tehdy, pokud se protivník nedotýká rukama lavice. Často však skončí na podlaze.
Tichá pošta
Prostředí: kdekoli, třída mimo vyučování
Pomůcky: dobrý sluch
Neomezené množství hráčů si sedne obvykle do kruhu (není podmínkou), co nejtěsněji
vedle sebe. Jeden z hráčů, kterého si vyberou, si vymyslí větu. Ve vlastním zájmu
začínajícího je, aby byla věta co nejkrkolomnější. Pak ji zašeptá do ucha sousedovi po
pravici. Nikdo jiný by obsah věty neměl slyšet. Soused si pozorně vyposlechne šeptanou větu
a přesně tak, jak ji slyšel, posílá obsah svému sousedu po pravici. Tímto způsobem koluje
věta až k poslednímu v kruhu. Ten pak nahlas řekne, co slyšel. Z kruhu vyhrává ten, jehož
věta se dostala na konec co nejzměněnější. Nejlépe, pokud úplně změní obsah či význam,
popřípadě obojí a způsobí co největší všeobecné pobavení.
Virus (Kulhavikovina, Kuncovina, Petrovina)
Pohlaví: kluci
Pomůcky: žádné
Hra se rozpoutá tím, že se někdo nechtěně otře o věci, které patří někomu ze „šprtů a
šplhounů“ (Kulhaviková, Kunc, Petr), nebo o ně samotné, což se bere jako nakažení virem.
Viru se dotyčný může zbavit tím, že se dotkne někoho dalšího, který se tak stává nositelem
viru. Tento akt bývá doprovázen slovním komentářem: „Máš Kuncovinu!“, „Fuj, Petrovina!“.
Vybíjená
Standardní pravidla.
Vytahování gum z křesla
Hra mimostolní, nepohybová, destruktivní.
Pohlaví: kluci
Prostředí: chodba
Pomůcky: křesla s gumovými výstužemi
Cílem této hry je pobavit se na úkor jiného. Domluví se mezi sebou dva či tři spolužáci a v
nestřeženém okamžiku (např. při návštěvě WC v době vyučování) vytáhnou ze dvou křesel
na chodbě gumové výstuže. O přestávce pak velice pozorně sledují křesla a čekají, kdo si
první sedne. Na jeho účet se pak baví, protože v momentě, kdy si nezasvěcený sedne,
propadne se skrz dřevěnou konstrukci křesla a jeho poloha těla připomíná ostrý úhel (popř.
polohu čelo ke kolenům). Zábavné je nejen to, jak se dotyčný propadne, ale způsob jakým se
dostává ze sevření dřevěného rámu křesla.
Worms
Pohlaví: kluci
Na této hře je zvláštní, že ji sami žáci označili jako „vybíječ vzteku“. Po nastartování hry
se na obrazovce objeví interiér jakoby jeskyně, v níž žijí nevzhlední skřítkové. Ti mají k
dispozici nejrůznější zákeřné zbraně, ovládané hráči, kteří se snaží o zničení všech skřítků
spoluhráče. Nejčastěji hraje počítač proti jednomu hráči. To, co žáky na této hře nejvíce
přitahuje a je jedním ze způsobů vybití agrese, je možnost každého skřítka pojmenovat,
nejčastěji jmény učitelů, neoblíbených spolužáků ap. Zničení skřítka patřičného jména dává
hráči pocity zadostiučinění a následného uvolnění.
Wrestling
Počet hráčů: 2 + rozhodčí
Pohlaví: kluci
Pomůcky: žádné
Síla, zručnost a mrštnost jsou v této hře jedny z nejdůležitějších vlastností. Před zahájením
zápasu se nejprve označí kruhové bojové pole o přibližném průměru pět metrů kouskem
křídy. Zvolený rozhodčí zkontroluje hráče, zda u sebe nemají předmět, kterým by se mohli
poranit, a vyzve je do kruhu. Ti pak naběhnou do pole za hlasitého povzbuzování kamarádů.
Zápas je zahájen písknutím rozhodčího. Vítězem se stává ten zápasník, který dostane svého
spolubojovníka pětkrát na záda.
Zabodávání kružítka
Mimostolní, nepohybová, destruktivní hra.
Pohlaví: kluci
Pomůcky: lino, barevná křída, kružítko
Na lino se namaluje barevnou křídou terč s bodovým označením a určí se startovní čára.
Cílem je zabodnout kružítko do pole s co nejvyšším ohodnocením, co nejčastěji. Vyhrává ten,
který má na konci přestávky nejvyšší počet bodů. Hodnoty z jednotlivých přestávek se
mohou na konci školního dne sečíst a vyhlásí se vítěz dne.
Záchod („Hajzl“)
Pomůcky: balíček karet
V této hře se nejprve z balíčku vybere pět karet. Ze zbytku se vytvoří hromádka, která by
měla vytvářet rovnou plochu, na níž se pak staví tzv. „záchod“ z oněch pěti vybraných karet.
Úkolem každého hráče je pak vytáhnout z pod „záchodu“ co nejvíce karet. „Záchodem“ se
stává ten hráč, kterému při vytahování karty z balíčku „záchod“ spadl.
Židi
Počet hráčů: 2
Hra Židi je založená na podobném principu jako Piškvory. Rozdíl je v tom, že se protihráč
snaží o to, aby svými symboly, které mohou být umístěny v jakémkoli směru, ale bez
přerušení soupeřovým symbolem, zabral co největší uzavřenou plochu. Nejde tedy o
souvislou řadu několika symbolů jako u Piškvorek, ale o uzavřený celek rozmanitého tvaru, v
němž jsou uvězněny soupeřovy symboly.
Žolíky
Pomůcky: balíček Žolíkových karet
Tato karetní hra se hraje se základním balíčkem karet (102). Jeho pravidla jsou podobná
pravidlům kanasty, s tím rozdílem, že nejde o kanastu, ale o sestavení „postupky“, tzn. po
sobě jdoucí karty s minimálním součtem 42. První vyložená postupka musí být „čistá“ nesmí se v ní vyskytovat žolík, který má zastupující funkci patřičné karty. Hráči se snaží
zbavit všech karet, které drží v ruce. Mohou to však učinit, když na ně přijde řada, a to v
podobě postupek, kvartet, případně tripletů a přidáváním patřičných karet do vyložených
karet protihráčů. Vyhrává ten, kdo se jako první zbaví všech karet.
ANALÝZA HRY „PŘEDVÍDÁNÍ BUDOUCNOSTI“
„Z her byly odvozeny dva nejsložitější matematické modely lidského chování, a to teorie
pravděpodobnosti z her, kde hraje roli náhoda, a teorie rozhodování z her strategických. Obě
mají ve společenských vědách široký význam.“ (Avedon, E.; Sutton-Smith, B.: The Study of
Games.)
Z herního folklóru námi sledované třídy jsme si vybraly hru „Předvídání budoucnosti“.
Jedná se o jednu z her, kde hraje důležitou roli právě náhoda.
Tuto hru lze hrát téměř kdekoliv, podmínkou je jen dostatek nehrajících lidí v okolí, rovná
plocha (stůl, podlaha apod.), oválný předmět (např. tužka, láhev, šipka), na jehož
směrodatném konci se hráči předem domluví.
Hra začíná tím, že se vytvoří skupinka hráčů o minimálním počtu dvou hráčů. Maximální
počet hráčů představuje 50% přítomných lidí v daném prostoru (např. třída, chodba...).
Optimální počet je však nižší.
Hráči vytvoří jakýsi pomyslný kruh a uprostřed umístí hlavní pomůcku této hry - oválný
předmět, který bude uváděn do pohybu tím, že bude roztáčen dokola. Funkci „roztáčeče“
získává obvykle některý ze zkušenějších hráčů, který se o ni přihlásí jako první, nebo majitel
roztáčeného předmětu. Tato úloha mu může být přidělena na celou dobu hry, ale nevylučuje
se ani možnost střídání se s jinými hráči. Hru obvykle začíná některý ze zkušených hráčů,
např. roztáčeč, jenž si vymyslí nějaký fantazijní prvek (např. pikantní charakteristiku,
nepříjemnou událost. „Na koho to ukáže, ten dostane bajli.“, „...bude dneska zkoušenej.“,
„...sní shnilý rajče.“). Tento prvek oznámí ostatním hráčům a roztočí předmět. Předmět se
musí otočit kolem své osy minimálně třikrát, jinak je tento pokus považován za neplatný, a
roztáčí se nanovo. Probíhá-li vše v pořádku, očekávají hráči s napětím zastavení oválného
předmětu. Směrodatný konec totiž ukáže na někoho mimo kruh, komu bude přiřčen
vymyšlený prvek (např. „XY bude dneska zkoušenej, ostatní se neučte, stejnak bude dneska
zkoušenej jen jeden, a to bude XY.“). Hráči podle svého temperamentu komentují zdařilost,
vtipnost a jiné atributy nahodilého přiřazení fantazijního prvku reá1némo objektu. Zda si
tohoto okomentování všimne i reálný objekt, to závisí nejen na míře úspěšnosti fantazijního
prvku, ale i na panující atmosféře mezi hráči.
Reakce reálného objektu, který si povšiml toho, že se stává epicentrem zábavy pro určitou
skupinu lidí působících obvykle velice spiklenecky, bývají různé. Záleží velmi na osobnostní
charakteristice daného individua a na vyhrocenosti vzniklé situace. Osobně jsme se setkaly se
širokou škálou reakcí: od odmítavého postoje, který byl demonstrován rázným odchodem z
místnosti, kde se konala hra, do jiných prostor školy, přes flegmatický postoj k „hrám
takového typu“, až po projevení neskrývavého zájmu o hru, který byl doprovázen následným
zapojením do hry.
Po ventilaci a ohodnocení mezi hráči úspěšných komentářů - neúspěšné komentáře
zůstávají klidně nevyslyšeny bez následné reakce - se pokračuje ve hře. Hráč s funkcí
„roztáčeče“ vyzývá dalšího hráče v kruhu, aby si vymyslel svůj fantazijní prvek a vzápětí ho
nahlas prezentoval ostatním hráčům. Následuje roztočení oválného předmětu s očekávaným
zastavením, které přinese nový reálný objekt, kterému bude připsán atribut předem známý
všem hráčům.
Pokud si však oslovený hráč není schopen v danou chvíli vymyslet atribut, který by byl
zajímavý a ceněný spoluhráči, a oddaluje prezentování svého „výtvoru“, je ve hře přeskočen
a „roztáčeč“, případně jiný zkušený hráč, vyzývá dalšího hráče. Postupuje se postupně podle
toho, jak sedí, případně stojí hráči vedle sebe. Tento zásah zkušenějšího hráče do průběhu
hry, je žáky považován za nutný, jinak hra ztrácí spád a přestává být pro hráče atraktivní. V
takovém případě hráči po jisté chvíli opouštějí individuálně nebo po skupinkách hráčskou
skupinu a věnují se jiné aktivitě.
Hra tedy pokračuje dál, a to v rozmanitých vlnových gradacích. Rychlému spádu hry
přispívá především nižší počet hráčů, uvolněná nálada a fantazie hráčů. Některé atributy však
mohou i intenzitu hry snižovat. Např. příliš uvolněná nálada, která vede k chaosu a určité
rozvleklosti hry; malá kreativita hráčů, která může mít za následek i brzké ukončení hry.
Hra „předvídání budoucnosti“ má podle našeho názoru periodický charakter, tzn. že určitá
část hry - „perioda“ - se neustále opakuje. Tuto periodu jsme se pokusily zachytit v
nakresleném schématu, které se skládá z jednotlivých fází jedné periody. Tyto fáze jsou
graficky odlišeny podle toho, jestli jejich hlavním aktérem je hráčská skupina, jednotlivec ze
skupiny hráčů nebo jednotlivec stojící mimo skupinu hráčů či dokonce pouhá náhoda, která je
nezávislá na jednotlivých hráčích.
Perioda tedy začíná fází výzvy skupiny nebo jejího zástupce, který nabádá k vytvoření
fantazijního prvku, následuje fáze tvorby fantazijního prvku a jeho následné prezentace. Poté
vstupuje do hry fáze náhody, tedy na koho se otočí směrovka oválného předmětu a komu
bude posléze přiřčen fantazijní prvek. Perioda bývá zakončena fází komentářů vystihujících
reakci skutečného objektu na zjištění náhodně připsaného atributu.
Obě tyto fáze však nemusí být vždy přítomny. Jsme si vědomy také toho, že tyto dvě
závěrečné fáze mohou ve velké míře ovlivnit počáteční intenzitu další periody.
Hypotéza o původu hry
Ve hře jsme objevili mnoho paralel s šamanskými rituály, tak jak je popisuje Frazer aj. u
primitivních kmenů v Austrálii a Africe. Společným prvkem je např. způsob sezení, stání do
kruhu, který přináší pocit pospolitosti a také vzájemné ochrany sedících před Bohy, jiným
kmenem, přírodními jevy atd. I v naší hře je možno spatřit stopy po určité pospolitosti hráčů i
po formě vzájemné ochrany, která se projevuje např.: Ukáže-li předmět přímo na někoho ze
sedících z kruhu, označí se roztáčení za neplatné: „To neplatí!“ a roztáčí se znovu.
Za další společný prvek považujeme „magický předmět“ umístěný doprostřed kruhu, který
je řízen náhodou a kterého se smí dotýkat jen jedinec, který byl vybrán ostatními (šaman roztáčeč). Ani v naší hře se nestává, že by se při roztočení dotýkali předmětu dva hráči;
rozdílnost nacházíme ve střídání funkce roztáčeče, i když jak jsme si ukázali, zůstává tato
funkce někdy pouze jednomu hráči (majitel předmětu, nejstarší hráč).
Dalším společným jevem je samotné předvídání budoucnosti (tvorba představ a myšlenek
o budoucnosti), které bylo souzeno šamanovi. V naší hře se hráči o tuto činnosti střídají.
Otázkou zůstává: Proč? Jaká je osobnost šamana? Jsou schopni žáci 6. třídy se vyrovnat jeho
schopnostem? Spočívá to tedy v tom, že by dvanáctiletí žáci neměli dostatečnou fantazii,
originalitu a zároveň silné sociální cítění („Kam až můžu jít?“) a předávají si tedy
„pomyslnou odpovědnost“ jeden druhému? Snad, kdo ví.
Neměli bychom zapomenout ještě na jeden fenomén a to je přesun hry do skutečného
života. Stejně jako v naší hře tak i při šamanském rituálu se očekává s napětím jestli se
předpověď vyplní či ne.
Konec této hry není tak běžný jako u většiny her, např. tenis; hraje-li ho šéf se svým
podřízeným, který nad ním vyhraje, neznamená to, že by se po skončení hry stal z
podřízeného šéf a z šéfa podřízený. Hra skončila, výsledky se do života nepřenáší. V tomto
ohledu se naše hra i šamanský rituál odlišuje a dalo by se říci, že balancuje na pomezí mezi
hrou a „nehrou“ - je tedy na hraně.
Srovnání analyzované hry „Předvídaní budoucnosti“ s dalšími hrami
Pro úplnost připojujeme srovnání hry „Předvídání budoucnosti“ s podobnými hrami:
· „flaška“
· „ruleta“
· „dávej, ber“
První hra, která nás pro svoji podobnost oválného předmětu napadla byla „Flaška“. Co
tedy mají tyto dvě hry společného?
a) Jak už jsme uvedly, oválný předmět, který se roztáčí, přičemž se projevuje role náhody.
b) Způsob sezení - do kruhu; hráči sedávají do středu kruhu, sledují pohyb láhve a s
napětím vyčkávají, kde se zastaví. Zastavením se rozhodne o tom, kdo z hráčů sedících v
kruhu bude „aktivní“ v této části hry. V tom se ale odlišuje od „Předvídání budoucnosti“, kde
je oválným předmětem vybírán vždy jednotlivec stojící mimo kruh hráčů.
Na rozdíl od hry „Předvídání budoucnosti“ zde není zastoupena tvorba fantazijních
atributů, které se vážou k budoucnosti, tedy ani vyplývající přesah za časový rámec hry.
Další hrou, kterou jsme si pro velkou roli náhody také vybraly pro srovnání, je hra
„Ruleta“. Tato hra bývá řazena mezi hazardní hry, její hraní je totiž spojeno s možností
materiálního zisku, ale i materiální ztráty. Nejčastěji se s touto hrou můžeme setkávat v
kasinech. Existuje však i jistá napodobenina hry určená dětem a mládeži, kde jsou pravé
peníze nahrazeny umělými. Základními pomůckami této hry je předmět, kterému se také říká
ruleta, malá kulička, herní plán a žetony, které jsou kryty penězi. Hráči při této hře sedávají
také v kruhu (případně v oválu, který je dán podlouhlým tvarem stolu, na němž je umístěn
herní plán a ruleta). Narozdíl od „Předvídání budoucnosti“ si zde hráči nevolí někoho ze své
skupiny, který se stane „roztáčečem“, při této funkci se nestřídají, jelikož je předem udělena
jedné osobě, zároveň i funkce rozhodčího a funkce manipulanta s žetony. Tato osoba nepatří
do skupiny hráčů a měla by zůstat neutrální po celou hru.
Rozdílný je i předmět, který bývá roztáčen a který posléze rozhodne o aktivizaci někoho z
hráčů. V námi sledované hře „Předvídání budoucnosti“ se tímto magickým předmětem
stávaly vždy objekty oválného tvaru (láhev, tužka, šipka) z běžného života. Ve hře „Ruleta“
se tímto magickým předmětem stává předmět poměrně složité konstrukce připomínající
černou misku, ve které je umístěn disk (kotouč) s vyznačenými barevnými číslicemi, jež lze
roztáčet pomocí vystouplého hrotu uprostřed disku. Roztáčeč tedy roztočí disk a zároveň
dovnitř vhodí kuličku, která po uvedení disku do klidové polohy ukáže na vítězné číslo. Tedy
další rozdíl - ukáže se číslo a ne přímo na někoho z hráčů či osob nepatřících do skupiny
hráčů. Nesmíme opomenout poukázat na rozdíl v tom „být vytočen“ v „Předvídání
budoucnosti“ a v „Ruletě“. V „Předvídání budoucnosti“ bývají oválným předmětem
vybraným osobám připisovány spíše negativní atributy, zatímco člověk v ruletě, který se s
vytočeným číslem ztotožňuje tím, že si na něj před roztočením vsadil žetony, prožívá
následující chvilky velmi pozitivně. Tato hra, jak jste si mohli všimnout, je hra spíše
individuální než kolektivní. Cílem této hry není pobavit se společně nad připsáním
fantazijních atributů náhodně vybrané osobě, nýbrž získat pro sebe co nejvíce žetonů, které
posléze vymění za peněžní hotovost. Jednou z mála podobností, která spojuje tyto hry, je role
náhody, jež se projevuje při roztáčení „magického předmětu“.
Poslední z trojice her, které jsme si vybraly pro srovnání, je hra „Dávej, ber“ známá též
pod názvy „Dej - ber“ a „Ber - dej“. Hlavní pomůckou této hry je šestiboký (případně i
víceboký) jehlan, jehož středem bývá vedena dřevěná osička zakončená na jedné straně
hrotem. Hráči při hraní sedí obvykle v kruhu a jehlan si podávají dokola. Každý hráč jehlan
roztočí a splní úkol, který se mu ukáže na vrchní stěně jehlanu po ukončení jeho rotace. Hráč,
který úkol není schopen splnit, vypadává. Cílem každého hráče je vydržet ve hře až do konce.
Hráč, který zůstane ve hře jako poslední, vyhrává. Společnými prvky hry „Dávej, ber“ a
„Předvídání budoucnosti“ je sezení do kruhu; postup ve hře jednotlivě za sebou; společný
předmět, při jehož otáčení hraje velikou roli náhoda. Nahodilost se však v této hře netýká
výběru člověka, kterému bude připsán určitý atribut (fantazijní atribut - viz „Předvídání
budoucnosti“; finanční atribut - „Ruleta“). Důležité je to, co padne za jeden z šesti úkolů,
které jehlan nabízí. Člověk, kterého se bude plnění úkolu týkat, je znám vždy předem - je to
ten hráč, který si převzal jehlan.
Jak jsme zde naznačily, existují mnohé hry, které mají s naší hrou mnoho společného.
Jsme si však vědomy, že námi předkládaný výčet je pouze výběrem z této široké škály her.
My jsme si vybraly hry, které nám byly dostatečně známé a umožňovaly nám vhled a
srovnání na patřičné úrovni.
POUŽITÁ LITERATURA
Freud, S.: O člověku a kultuře. Odeon, Praha 1990.
Hrkal, J.; Hanuš, R. (Edit.): Zlatý fond her II. Portál, Praha 1998.
Huizinga, J.: Homo Ludens. Mladá fronta, Praha 1971.
Jungmann, J.: Slovník Česko - německý. Praha 1835.
Pala, K.; Všianský, J.: Slovník českých synonym. Lidové noviny, Praha 1994.
Sokol, J.: Malá filozofie člověka. PedF UK, Praha 1996.
Příloha č. 1 – Z Jungmannova Česko – německého slovníku
Příloha č. 2 – Číslo časopisu Tříska
Příloha č. 3 – Loga
Příloha č. 4 – Židi, výsledná mapa hry

6. TŘÍDA Hejcmanová Eva, Holáňová Sylvie

Transcrição

Documentos relacionados

Místa působení - Evropa Krajanská komunita Adresa: ulice, město

Stiahnuť - Slovenské národné divadlo

GRENAGLOSS - MDF s folií vysokého lesku